Vlněný zážitek
Ze Skotska jsem si přivezla nového kamaráda :-) Trochu pro radost, trochu jako vzpomínku a hlavně proto, odkud pochází :-) Jmenuje se Knockando a já vás teď pozvu na malou exkurzi do neuvěřitelně úžasné dílny s obrovskou historií, jejíž návštěva v nás zanechala velmi milý dojem, a odkud můj nový kámoš pochází....
Dílna na zpracování vlny
Museli jsme dlouho pátrat na netu, než jsme našli dílnu, ve které bychom se dozvěděli, ja se zpracovává ovčí vlna. Popravdě jsem nečekala, že to bude takový problém. Ovečky se pasou na každé louce, předpokládala jsem tedy, že takových dílen bude po Skotsku dost. Opak byl pravdou. Najdete spoustu obchodů, které prodávají hotové výrobky, kabelky, oděvy...taktéž s názvem wool mill, ale takové to tradiční zpracování a ukázku tohoto zpracování, to jsme našli jen a právě zde v Knockandu. Budete-li se v této oblasti pohybovat, určitě si naplánujte návštěvu tohoto místa, stojí to za to. Je třeba se objednat, skupinky bývají malé a prohlídka s průvodkyní se koná pouze jeden den v týdnu. Bylo až neuvěřitelné, že to vycházelo právě na den, kdy jsme tudy měli projíždět. Prostě jsme to měli vidět :-)
Přivítají vás tu nejen medvídci, ale také velmi milí zaměstnanci a nás přišla pozdravit i naše paní průvodkyně. Starší dáma, ale neuvěřitelně úžasný človíček. Vypadalo to, že jsme první Češi, kteří u ní absovovali prohlídku dílny. Byla srdečná a velmi ochotná podělit se o všechny informace, kterých bylo opravdu mnoho. Medvídky zde nešijí, ale látka, že kterých jsou ušití, byla vyrobena zde.
Malý obchůdek hned vedle recepce nabízí výrobky z místních látek. Jsou opravdu drahé, ale poznáte-li dílnu, rádi něco zakoupíte :-)
Dílna byla založena na tomto místě díky řece, která tudy protéká. Na zpracování vlny bylo zapotřebí opravdu velkého množství vody. Založili ji Anne a Villiam Grantovi v roce 1784....
Prohlídka začíná v původním obydlí majitelů, které však již prošlo mnoha úpravami (prostor byl otevřený až ke střeše, podlaha byla hliněná, ohniště vystřídala kamínka...). Vyslechnete si historii od založení až po současnost i povídání o tom, jak těžký život původních obyvatel zde byl. Práce byla těžká a pracovalo se od rána do večera...
Postupně se příbytek stal útulnějším....
Prohlédnete si původní nástroje...
a dozvíte se něco o látkách...
včetně té místní: vzor v sobě skrývá vše, co je typické pro toto místo - červená představuje okno (barva i tvar), které později uvidíte v dílně, a které má dílna i ve svém znaku, modrá je barva vody, která zde sehrála tak důležitou roli, zelená je barvou okolní přírody, zlatá značí hodnotu celého projektu.
A pak už si prohlédnete samotnou dílnu....
Dozvěděli jsme se, že se ovečky stříhají jednou ročně, a sice v červenci, kdy je zde nejtepleji. Vlna se dříve prala ručně, byla to obrovská dřina. Odstranily se tak největší nečistoty, které na sebe ovečky na pastvinách nachytaly. Ani sušení vlny nebylo jednoduché vzhledem k místnímu podnebí. Prohlédli jsme si malou místnůstku, kde byla kamínka, která místnost vyhřívala a sušily se zde např. deky utkané pro vojáky...Dnes se vlna nakupuje již vypraná a tato fáze zde tedy odpadá. Vozí se sem v obrovských pytlích a prvním krokem je její rozcupování na stroji, odkud pak proudí trubkou do vedlejší místnosti.
Vlna se na strojích nadělí na menší vlákna a česací bubny vlákna pročešou a zorganizují. Vlákna se srovnají tak, aby byly podélně jedním směrem.
Na česacích bubnech se vyčešou široké pruhy do tenčích,...
...postupně až do tenkých vláken.
Vlákna se stočí na stroji, aby byla pevná a netrhala se, namotávají se na špulky. Dříve na tento krok dohlížely malé děti, které vlákna, která praskla, opět navazovaly. Měly dvacet vteřin na proběhnutí za strojem, aby stihly zkontrolovat celou řadu špulek a nití. Zde se historicky nestala žádná nehoda, ale byly i takové dílny, kde došlo k úmrtí dítěte, které proběhnout nestihlo a stroj ho "přirazil". Vlákna se poté mohla barvit. Dílna v současné době nakupuje vlákna již nabarvená.
Z vláken je v této fázi již možné tkát nebo se ještě po dvou/po třech stočí na ruční pletení na jehlicích.
Po vyprání se látka mohla vyčesat na bodlácích, které zde rostly v okolí, čímž získala jakýsi sametový povrch a barvy "zjemněly".
Pro mého manžela to byl "technický ráj" :-)
Původní dílna v novém kabátku. Na starých fotografiích si v kavárně u recepce můžete prohlédnout dílnu i s dělníky v kabátku původním :-) Okna jsou právě ta, která se stala součástí znaku i místního vzoru látky.
K původní dílně byla postavena nová budova s automatickými stroji, které se programují a tkají rychlostí 300 nití za minutu...
Naše skvělá průvodkyně dokázala zodpovědět každou naši otázku, která nás napadla a dokonce mi splnila i přání a zařídila mi spuštění jednoho ze strojů, abych si dokázala udělat představu o rychlosti tkaní.
Ač je proces automatický, osnova se musí připravit ručně...
"mother bird" and "baby bird", dvě "hlavy", které se při tkaní uprostřed řady předávají vlákno.
Hrubý produkt, který se posléze nastříhá na jednotlivé šálky s otřepenými konci.
Na strojích se realizují zakázky na tradiční skotské látky.
Poté, co se látka dříve utkala, namáčela se a prala. Jelikož byla až 60 metrů dlouhá, používaly se dlouhé rámy, na které se látka napínala a sušila se tak. Dnes je na nich vidět, že již používané nejsou :-)
Původní tkalcovský stav, 121 let starý, renovovaný a plně funkční. Momentálně zde shánějí někoho, kdo by na něm uměl tkát a obsluhoval by ho.
Roku 1860 se zde začalo používat toto kolo, které bylo zakoupeno jako již použité, z druhé ruky. Poháněla ho voda z potoka a průtok řídil rychlost stroje. Ve čtyřicátých letech dvacátého století byla zavedena elektřina a kolo přestalo stroje pohánět.
Určitě po prohlídce zajděte na výbornou kávu do zdejší kavárničky a při pití hodně poposedávajte, protože pod sklem na stolcích najdete staré fotografie a novinové články, kde se dozvíte ještě mnoho zajímavého. Dnes dílnu spravuje trust, který byl založen roku 2000. Poslední majitel Hugh Jones ještě žije a je prý moc rád, že předal dílnu do dobrých rukou. Dílna prošla roku 2012 nákladnou renovací, stroje byly demontovány, opraveny a znovu postaveny. Wool mill je dnes plně funkční vyjma praní vlny. Trust postupně sehnal a investoval do této rekonstrukce 3,55 mil. liber. Většina závodů tohoto typu zmizela mezi světovými válkami, modernější závody je převálcovaly a Knockando wool mill je tak jediný plně funkční závod se skotskou tradicí. Je to takový nádherný unikát, který stojí za to :-)
Bodláky používané k vyčesávání látky zde stále rostou :-)
I detaily jsou nápadité, např. tyto člunky v názvu...
"pozor, skloňte hlavu"
...a je po právu náležitě ohodnocený, nezapomeňte tedy - každý čtvrtek v sezóně, prohlídky s průvodcem, na objednávku. Na netu najdete spoustu materiálů a videí, tak mrkněte.
Vidíte to okénko ;-)
I krajina cestou na Knockando byla nádherná.
A úplně mě dostaly tyto prasečáčky. Prasátka si vesele pobíhala a vůbec, ale vůbec to tu nesmrdělo. A jako bonus tu pak zůstane pohnojené pole nebo louka :-)
Domky jako všude ve Skotsku, kámen, štítové komíny jeden ráz :-) Prima pro oko.
Cestou z Knockanda jsme ještě zajeli omrknout Brodie Castle, jeden z mnoha hradů v této oblasti s hezkým parkem kolem.
a opravdu velkou národní květinou :-)
