Den plný emocí, tradic a malých velkých okamžiků
Jsou události, které se v životě neopakují.
První krůčky.
První školní den.
První svaté přijímání.
Každá z nich je jiná. Každá znamená další krok na cestě životem. A právě proto stojí za to uchovat si na ně vzpomínky.
Měla jsem možnost fotografovat letošní první svaté přijímání ve farnosti a znovu jsem si uvědomila, kolik krásných okamžiků se během jediného dne odehraje. Některé jsou slavnostní, jiné úplně nenápadné. Právě ty bývají často těmi nejsilnějšími.
Všechno začíná už den předem
Možná by si někdo myslel, že fotograf přijede až na samotnou mši.
Jenže příběh začíná mnohem dříve.
Den před slavností se děti společně připravují při první svaté zpovědi. V mnoha farnostech je krásnou tradicí symbolické spálení napsaných hříchů. Je to velmi silný okamžik. Děti mají možnost nechat minulost za sebou a vstoupit do slavnostního dne s čistým srdcem.
Zároveň se kostel proměňuje.
Dobrovolníci zdobí oltář květinami, vážou stuhy a připravují prostředí tak, aby bylo opravdu sváteční.
Už tehdy je cítit, že se blíží výjimečný den.
Kostel plný očekávání
Druhý den bývá kostel zaplněný dlouho před začátkem.
Lavice nestačí a lidé stojí i vzadu.
Děti přicházejí ve slavnostním oblečení. Dívky v dlouhých bílých šatech, chlapci v košilích nebo oblecích.
Tentokrát jich bylo dvacet čtyři.
Na jejich tvářích bylo vidět všechno.
Radost.
Nervozita.
Očekávání.
A možná i trošku trémy.
Pak přichází kněz se svými pomocníky nesoucími kříž a celý kostel se ponoří do slavnostní atmosféry.
Jedním z krásných okamžiků bylo předání bílých růží knězi. Jednoduché gesto, které v sobě neslo velkou symboliku.
Následují modlitby, zpěvy, čtení, promluvy, sliby dětí i přinášení darů.
Po modlitbách přichází také jeden krásný a silný okamžik.
Každé dítě si už den předem přinese svou svíčku. Často na ní bývá napsané jeho jméno nebo ji zdobí obrázek patrona.
Během obřadu děti dostanou své svíčky zapálené.
Najednou stojí vedle sebe dvacet čtyři malých plamínků.
V kostele je ticho.
Děti opatrně drží své svíčky a na jejich tvářích je vidět soustředění i radost.
Jsou to právě takové chvíle, které dávají celé slavnosti její neopakovatelnou atmosféru.
Pak konečně přichází chvíle, na kterou všichni čekají.
Děti klekají před svými židličkami.
Postupně přistupují ke knězi.
A poprvé přijímají hostii.
V kostele je v tu chvíli zvláštní ticho.
Ne ticho prázdné.
Ale ticho plné úcty.
Na závěr rodiče poděkují knězi za jeho čas, trpělivost i několikaměsíční přípravu dětí.
A když slavnost skončí, přichází čas na společnou fotografii celé skupiny a následně i jednotlivých rodin.
Právě tyto fotografie se často stávají součástí rodinných alb na mnoho dalších let.
Jak fotografovat první svaté přijímání
První svaté přijímání patří mezi nejnáročnější reportážní fotografie, které pravidelně fotím.
Ne kvůli technice.
Ale kvůli respektu.
Fotograf se musí stát téměř neviditelným.
1. Nerušte průběh obřadu
To je úplně nejdůležitější pravidlo.
Nikdy nevstupujte mezi kněze a děti.
Nepřebíhejte před oltářem.
Fotograf není součástí obřadu.
Je jeho tichým pozorovatelem.
2. Delší ohnisko je velký pomocník
Většinu fotografií pořizuji delším objektivem nebo zoomem.
Nemusím se dostávat blízko k dětem a přesto zachytím jejich emoce.
Úplně nejvíc se mi osvědčil zoomový objektiv 24-70.
3. Hledejte různé pohledy
Nezůstávejte celou dobu na jednom místě.
Pokud je možnost vystoupat na kůr, získáte nádherný celkový pohled na celý kostel.
Stejně důležité jsou ale i detaily.
Svíčky.
Sepnuté ruce.
Květiny.
Pohledy rodičů.
Ty často vyprávějí stejně silný příběh jako samotný obřad.
4. Zjistěte si průběh obřadu
Velmi doporučuji domluvit se předem s knězem nebo organizátory.
Zjistěte si pořadí jednotlivých částí.
Budete vždy o krok napřed a nic vás nepřekvapí.
5. Zjistěte, kterou rukou kněz podává hostii
Tohle je drobnost, která ale rozhoduje o výsledné fotografii.
Když budete stát na správné straně, uvidíte zároveň hostii, ruku kněze i tvář dítěte.
A právě to vytváří silný záběr.
6. Fotografujte tiše
Blesk do kostela podle mě nepatří.
Stejně tak hlasitá závěrka.
Pokud váš fotoaparát umožňuje tichý režim, určitě ho využijte.
7. Mějte svého člověka
Při větších slavnostech je obrovskou výhodou mít jednu kontaktní osobu.
Pomůže s organizací, poradí, co bude následovat, a po skončení obřadu usnadní domluvu při předávání fotografií.
8. Nezapomeňte na portrét každého dítěte
Je-li to jen trochu možné a dovolí to časový průběh slavnosti, dopřejte každému dítěti alespoň jeden pěkný portrét.
Nemusí být složitý.
Stačí přirozený výraz, pohled do objektivu a chvilka klidu.
Právě takové fotografie bývají pro rodiče jedny z nejcennějších. Často končí v rámečku nebo v rodinném albu a po letech mají možná ještě větší hodnotu než reportážní snímky z obřadu.
Proč mám tyto slavnosti ráda
Když jsem fotografovala první svaté přijímání, uvědomila jsem si jednu věc.
Nejde jen o fotografie.
Jde o den, který si děti možná nebudou pamatovat do posledního detailu.
Ale fotografie jim jednou připomenou, jak slavnostní byl.
Jak byli obklopeni svou rodinou.
Jak byli pyšní jejich rodiče.
A jak důležitý okamžik společně prožili.
A přesně proto mám svou práci tak ráda.
