Prostě si jen vegetit :-)
Jedním z hlavních cílů, či záměrů naší cesty bylo setkání s naší velkou australskou rodinou. V neděli jsme se měli sejít a společně poobědvat...
Den začal příjemnou procházkou na místní trh v Kirribilli, který se koná pouze občas (většinou jednou do měsíce). Šli jsme pomalou procházkou ulicí, kde jsou krásné malé domky a co se mi moc líbí, je zdobené litinové zábradlí, které je snad na každém z nich. Každý domek tu má svou malou předzahrádku, která je většinou pečlivě udržovaná.
Trh najdete blízko stanice vlaku a část je přímo pod tunelem vlakového nádraží, druhá pak na louce za ním. Je tu krásný výhled na Harbour bridge. Začínal krásný slunečný den, nejteplejší ze všech, které jsme tu zažili, teplota byla kolem 29 °C. Lidé tu jsou všeobecně usměvaví a víc v pohodě a jsou, jak říká tetička, oproti Evropanům více "relaxed" a to právě díky sluníčku.Tržnice byla rozdělena na dvě části, v jedné bylo zboží nové, v druhé pak takový náš bazar - nošené a použité věci.
Jak je vidět, koupíte opravdu vše možné...od bochníku chleba po umělecká díla :-)
Vítejte v Austrálii :-) Co mi přijde úžasné, je branding i takového malého stánku na tržnici. Banner firmy a koupíte-li si nějakou drobnost, například šperk, dostanete ho v hezké krabičce nebo pytlíčku se jménem autora a jeho vizitkou. I drobnost najednou člověku připadá jako luxusní zboží...
Originální nápady na každém rohu...
I pro sběratele (či fotografa) mnohá lákadla :-)
S pár drobnostmi jsme opustili trh a autem se přesunuli na rodinné setkání v Lindfieldu. Projížděli jsme ulicemi hezké čtvrti, kde jsou větší, starší i moderní domy se zahradami a bazény. V jedné takové jsme společně s rodinou poobědvali....
Po společném obědě jsme vyrazili s Petrem a Peterem do bushe, která obklopuje tuto čtvrť domů. Nasadili jsme celkem svižné tempo, po hodince a cca. třech kilometrech jsme byli díky vysoké vlhkosti řádně propocení....Pár snímků z naší procházky...
Místo, kde původně žili místní aboriginies (domorodci).
K vidění tu jsou nádherné velké platany...
Co pro mne bylo velkým zážitkem a zkušeností...po naší procházce bushí jsme si měli prohlédnout nohy, zda jsme si s sebou nepřinesli leech - pijavici. Peter říkal, že běžně pět, šest pijavic z procházky, či po běhání bushí přinese a doma se jich pak zbavuje tak, že je posolí. I já jsem dvě na svých nohách našla...
Když pijavice odpadne, ať už po posolení, nebo poté, co se sama pustí, pak místo dlouho krvácí, pijavice totiž do rány vpustí enzym zabraňující srážení krve. Peter říkal, že mu někdy místa krvácí i 24 hodin...
Večer, po návratu z rodinného setkání, jsme se šli kousek projít podél moře za místní lunapark. Byl hezký večer, sluníčko zapadalo, bylo teplo, tak jsme si jen tak vegetili :-)
