Krátká procházka Quibaem, kde si můžete smlsnout...
Po delší odmlce se vracím na svůj blog. Ne snad pro nedostatek času, spíše pro nedostatek materiálu a fotek, které bych tu mohla postovat. Nebylo nám v poslední době přáno, abychom pocestovali, byť jen po Šanghaji. Zatímco Evropa restrikce uvoňuje a začíná se pomaličku vracet k normálnímu životu, zde je tendence úměrně tomu opačná. Politika nulové tolerance covidu je neúprosná a i pár případů v obřím velkoměstě dokáže způsobit paniku, kdy se člověk raději pohybuje na pětníku ve čtvrti, kde bydlí a nevydává se blíže centru a místům, kde se případy vyskytly. V sedmadvaceti milionovém městě se před několika týdny objevilo šest případů nákazy. Dokážete si dle evropského měřítka představit? Šest případů. Co ale vše může takových šest případů znamenat zde? Většinou lockdown pro obytnou čtvrť, kde pozitivní bydlí a také pečlivé trasování všech, s kým se v nejbližších dnech potkal. A je to lockdown v pravém slova smyslu. Bez možnosti vycházet ven, s dodávkami přidělených potravin, kdy se stává i to, že jich není dostatek. Stane-li se vám to, že jste v oné čtvrti u někoho na návštěvě, máte smůlu, musíte u své návštěvy přečkat do té doby, kdy je lockdown zrušen. Po čínských sociálních sítích zde tak běžel případ "schůzky naslepo", kdy byla takto na čtrnáct dnů uzamčena dívka u chlapce, který ji pozval k sobě domů na jejich první společnou večeři a jejich první schůzku. Pokračování měl příběh po několika týdnech, kdy nové články oznamovaly, že se ti dva dali dohromady. Úsměvné, ale v její kůži by se mi asi být nechtělo. Stejně tak případ uzavřeného obchodního domu, do kterého byl jeden z případů vytrasován. Během chviličky byl shopping mall uzavřen i s lidmi, kteří v něm byli momentálně na nákupech. Odejít mohli až po 55 hodinách, kdy byli všichni přítomní otestováni a jejich test byl negativní. Museli zde jíst, spát - nocovalo se v kinosále nebo i ve stanech, které lidem zapújčil obchod se sportovními potřebami. A že zde byla uzamčena i chůva s několikaměsíčním miminkem, zatímco jeho rodiče byli doma ...nevadí. Takovouto oblastí je nebezpečné byť jen projíždět, protože váš zdravotní kód může změnit barvu a tím se vám změní i život na dva týdny. Bez kódu se zde nedostanete na různá místa - někde do obchodu, někde k lékaři...A že projíždíte po elevated road, která vede nad tímto místem několik metrů ve vzduchu? Nevadí. I škola nás připravovala na případnou situaci hromadného testování dětí, která se tu uskutečnila v jedné z mezinárodních škol v této době. Škola byla uzavřena a všichni uvnitř během jednoho dne otestováni. Nikdo nesměl ven a nikdo nesměl dovnitř. Dokud nepřišly výsledky, musely děti zústat uvnitř budovy. Některé z nich přišly domů v jedenáct hodin večer. Neměli jsme se ale obávat, protože škola měla připravenou i variantu, kdy by děti musely ve škole přespat. Vydal-li se někdo odvážně na Vánoce do Evropy, a nebylo jich mnoho, musel počítat s dvoutýdenní centrální karanténou v hotelu nebo provizorně zřízeném zařízení z mobilních buněk. Ta se ale aktuálně protáhla na týdny tři. Jeden z kolegů mého manžela tak úspěšně absolvoval tři týdny po návratu z Evropy, ale po propuštění musel podstoupit covidový test před návratem do práce. Ve frontě na test stál ob několik míst od pozitivně otestovaného člověka a chvíli poté obdržel telefonát, že bude doma vyzvednut a odvezen do další dvoutýdenní karantény. Neumím si představit ani týdny tři, natož pět. Naštěstí si stihl zabalit alespoň všechno jídlo, které doma měl. Takto tedy vypadá nulová tolerance covidu.
Minulý týden zmizela z našich zdravotních kódů hvězdička u místa našeho bydliště, která upozorňovala na to, že jsme se vyskytovali v oblasti, kde hrozí nějaké riziko nákazy. S takovouto hvězdičkou můžete fungovat v Šanghaji, ale chcete-li vyjet ze Šanghaje ven, musíte si zjistit, jaké podmínky pro vás platí v oblasti, kam se chystáte. Některé hotely nařizují několikadenní karanténu, jiné takového cestovatele neubytují vůbec. Jelikož to vše časově vyšlo zrovna na dobu prázdnin dětí, zůstali jsme raději doma a nikam necestovali. I s ohledem na právě probíhající olympiádu bylo podle nás lepší nikam necestovat a budeme doufat, že se situace udrží a budeme moci vyrazit na cesty v dubnu, kdy budou mít děti týden prázdnin.
Sáhla jsem tedy do starších zásob fotek a nabídnu vám krátkou procházku starým vodním městečkem, které je přímo v Šanghaji v okrese Minhang a jmenuje se Quibao (Čibao) - město sedmi pokladů. Dnes je městečko turistickou atrakcí. Když jsem v něm před několika lety při návštěvě Šanghaje byla poprvé, bylo úplně plné lidí. Dnes v covidové době byla procházka pohodová. Přelidněno bylo jen v uličkách, kde si můžete koupit tradiční čínské pokrmy, ať už to jsou knedlíčky, tofu, různé placky...nebo třeba ptáčátka na špejli.
Pojďte se tedy projít po uličkách s tradiční čínskou architekturou a mostech přes řeku Puhui, kterou lemují staré tradiční čajovny.
Všech sedm pokladů městečka můžete najít zobrazených na následující fotce.
Uličky jsou uzoučké a na obou stranách je lemují malé krámky s nejrůznějším zbožím. Některé jsou však pouze jídelní, jak my říkáme "žrádelní".
Přes řeku Puhui můžete přejít po třech klenutých kamenných lávkách.
Nechcete-li uzobávat jídlo za chůze, můžete zajít do jedné z restaurací.
Jsou tu části starší i zrekonstruované a novější. Na následující fotce je vidět ale ten pravý místní ještě nezmodernizovaný život s maličkými dvorky a nijak prostorným bydlením. Samozřejmě technika tu neschází a kamery, klimatizace a satelity zdobí všechna zákoutí. A kde je můstek, tam bývají i rybáři. Vsadím se, že v nějaké z restaurací se rybka odsud určitě objeví ;-)
Novější a zrekonstruované uličky září na dálku. Ale já mám raději ty původní, mají své kouzlo.
Najdete i náš pozdrav?
Řeku lemují staré čajovny s typickými vzhůru zahnutými střechami a jak jinak - červené lampiony.
Prádlo se suší a deky větrají všude, kde je to jen možné.
Kuchyň nemusí být vždy v přízemí, alespoň má kuchař lepší výhled na kanál ;-)
Dojdou-li někomu suroviny nebo objedná-li si někdo jídlo, dojde na poslíčky, kterých je všude plno. Ověšeni nákupy a zásilkami pak vyráží za svými zákazníky. Přesně tyto knedlíky jsme dostávali každé ráno k snídani v nemocnici. Tradiční nemocniční ranní pokrm - nadýchaný neplněný knedlík, glutinovaná rýže a vajíčko na tvrdo.
Hrnce, pánve ven a pustit se do vaření. Nabídka pak září do dálky a umíte-li čínsky, můžete vybírat :-) Někdy máte štěstí a nabídka je obrázková. Nebo prostě musíte kuchaři nakouknout pod ruku, jestli se vám to, co vaří, líbí.
Přípravné a úklidové práce probíhají z důvodu malých prostor většinou venku na chodníku. Připravit a nakrájet zeleninu nebo umýt nádobí...ve dřepu nebo vsedě na schůdečku za restaurací, žádný problém. Lépe takovou restauraci neobcházet zezadu a bude vám chutnat ;-)
A když má "klokan" pauzu, tak si umí udělat pohodlí. Kufr skůtru poslouží jako opěrka zad, řidítka jako podnožka a je veget. A každý má pak v ruce telefon.
Polední pauza je pauzou pro všechny. To oni umí a mohli bychom se od nich učit.
Malé náměstíčko poslouží jako parkoviště. Na skútrech tu jezdí už i nemluvňata ;) a parkovat se někde musí. A když je zima a ochladí se, pak je nutné na skútr natáhnout "spacák", za kterým se schováte, vsunete do něj ruce i s řidítky, někdy přivážete i za krk a je vám hned lépe. Poslouží i jako prima pláštěnka, když prší.
Červená se červená.
Tam, kde to "zhoustne", bude určitě něco dobrého na zub. To je ta pravá čínská žrádelní ulička. Pojďte nakouknout pod pokličky a do pánví. Všichni Evropani, které vidíte, jsou z naší malé exkurzní skupinky za poznáním čaje....
Technika pomáhá - nač křičet a vychvalovat své zboží - mikrofonek šetří hlas.
Víte z čeho jsou "špejle"? Určitě poznáte.
Místo lízátka si dáte třeba křidýlko, ptáčátko nebo žaludek.
Všude ve vzduchu se vznáší směs převážně vůní (nemíjíte-li zrovna tofu, to se nedá...) - skořice, badyán, zázvor...a ješte desítky dalších.
Ochutnat musíte i plněné knedlíčky. Vařené v páře nebo vařené v páře a posléze ještě smažené. Vařené ve vodě jsem ale poprvé viděla až zde.
Co je uvnitř těchto "měšců" jsem ještě neměla příležitost zjistit. Vypadaly jako kusy kůže zabalené a sešpendlené do kulata, naplněné čímsi....
Tofu, párečky, kůžičky, houby, zelenina.....vše uživatelsky pohodlně na špejli.
Celé kolínko nebo bůček, s omáčkou do pytlíku s sebou.
Kousky obalené v těstíčku. Nezkoušela jsem, ale spousta věcí nasladko, i těch, které bychom očekávali naslano.
Správné světlo dodá tu správnou barvu.
Křepelčí nebo pštrosí...přímo z pece.
No, nevypadá to špatně ;-)
A toto jsou ty již zmiňované plněné, v páře vařené a poté osmažené knedlíčky.
Placky a koláčky. Placky já fakt můžu :-)
Ořišky a semínka, slisované všelijak upravené...no, chodit a zkoumat by se dalo dlouho.
Opustíme už jídelní uličku a zabočíme za roh ke staré zastavárně.
Za ní pak najdete pestrou a zářicí uličku zamilovaných, kteří si tu zaplatí a pověsí svoji ceduličku, aby měli štěstí a láska je neopustila.
Jak je vidět, je to oblíbené místo k randění.
Umění kaligrafie obdivuji. Mezi budovami byla i škola kaligrafie, kam chodí rodiče s dětmi o víkendech a pilují psaní čínských znaků. Pár let to trvá, než jsou děti schopné ve svém rodném jazyce i psát.
Hýčkaní "hlídači" nechyběli ani zde.
Některé krámečky jsou opravdu stylové.
Našim cílem tohoto dne byla ochutnávka a zajímavá přednáška o sběru cenného divokého čaje, který i chutná trochu jinak, než ten tradiční. Jeho chuť se dá přirovnat ke sladkému kaštanu. Ročně se vypěstuje jen okolo 30 kilogramů. Stromy rostou divoce v horách a sbírají se pouze jeho konečky - dva poslední rozvité lístky. Sběračky pracují velmi rychle, ale zatímco v údolích proběhnou ročně až tři sklizně čaje, v horách to je pouze jedna jediná (a to někdy mezi březnem a dubnem). Tím jeho cena roste. Dostali jsme i jednu dobrou radu, jak čaj připravovat. Čaj musíte zalévat vodou, která má 95 stupňů, aby nebyl hořký. Pokud jste dodrželi tento postup a čaj hořký je, není to dobrý čaj.
Takto vypadá "pracoviště" pro čajový obřad.
Nejen že jsme ochutnali, ale mohli jsme si tuto vzácnost i koupit domů.
Samotné prostředí přednášky bylo tématické, byla jím přímo čajovna majitele. Byli jsme zase o nějaké ty vědomosti bohatší.
Zapomenout pak na závěr nesmím na zvonici v Old Street. Do kláštera v Quibao jsme se ten den bohužel nedostali, probíhaly v něm nějaké práce a přístup k němu byl uzavřen. Tak snad někdy příště, prý to stojí za to :-)
