...a těžké živobytí...
Dnešní příběh je, spíše než o vyprávění, o zamyšlení nad tím, jak náročný může být každodenní chlebíček některých lidí. Kolik z nás si ráno - někdo dříve, někdo později - povzdychne: "Ach jo, zase do práce...", pak se hezky oblékne a vyrazí třeba do kanceláře. V rybářské vesničce, kam jsme se zajeli jednou časně zrána podívat, znamená "jít do práce" trochu něco jiného....
Dnešní fotky jsou pestrou mozaikou složenou z obrázků jedné malinké vesnice na břehu jezera, kde ať je teplo nebo zima, vedro nebo mráz, vyráží každý den spousta rozmanitých plavidel na lov škeblí, mušlí a plžů....Plavidel píši proto, že ne všechny by si jméno "loď" zasloužily, hodně z nich by si jistě spíš zasloužilo jít na věčný odpočinek. Každé je ale vybaveno vším, co jejich majitelé ke své práci potřebují i vším, co se může někdy prostě jen hodit...
Již příjezd k jezeru prozrazoval, kam asi úzká silnice mezi domky a zděnými ploty směřuje. Mnoho z nich bylo tematicky pomalováno motivy rybářských výprav, jezera a lodí.
Spousta domů po Šanghaji je na první pohled vlhkých, podmáčených a někdy i plesnivých. Nejinak tomu bylo tady, jezero a voda z něj se podepsaly na všech stavbách kolem. Neumím si ani představit, jak se v takových domech žije, jaký vzduch jejich obyvatelé dýchají celý život a co to může dělat s jejich zdravím. Nemluvě o sušení mokrého oblečení (hlavně v zimním období), které si každý den přinesou domů z práce...
Lodě hledají to pravé místo pro lov a pak se vrací s nákladem - s pytli plnými nalovených škeblí, mušlí či jiných mlžů.
Někteří rybáři své úlovky propírají vodou na obřích sítech ještě na lodi a posléze je třídí, aby v pytlích zůstaly jen kvalitní kousky.
Vysoké brodičky snad trochu svého majitele ochrání, ale většina lidiček byla promáčených. Prakticky na žádné z lodí nechybí termoska s pitím - čajem - možná i pro zahřátí. Každopádně čaj mívá i stimulační účinek a povzbuzuje stejně jako kofein v kávě.
Vrstvy oblečení a dlouhé a široké kšilty chrání jak před chladem, tak i před sluncem, které pálí.
Některé loďky působily jako plující smetiště, ale možná to je jen zdání, vše se asi při lovu a obsluze lodi hodí.
Všude žijí lidé....bohužel.
Každý má svůj úkol a i když už člověk nemůže, zestárne či mu neslouží zdraví, stále zůstává v centru dění - viděli jsme několik opravdu starých lidí, kteří buď seděli na židličkách nebo je někdo tlačil na kolečkovém křesle, ale stále pozorovali ruch kolem sebe.
Nohavice i rukávy promočené, pracuje se dál.
Lopatkami nabrat, hodit do síta a propláchnout proudem vody.
Ani vlajka na lodích neschází.
Protříděno, propláchnuto, napytlováno...čeká se na odvoz.
Sítem se hýbe sem a tam, dopředu a dozadu a proudy vody proplachují úlovek.
Do kbelíků putují již opláchnuté kousky...
Jak usušit gumáky? Tento způsob mi připomněl Skotsko a ostrov Skye, kde před každým malým domkem, napíchnuty na nízké kůly, odpočívaly holínky.
A už přijíždí další plavidlo s bohatým úlovkem a to tak, že další pytel by už poslal loďku ke dnu.
Proudy vody tekly na každém kroku a i zdobnější kousek nábytku se hodí k práci...
Posledním krokem na břehu, před odvozem, je pečlivé zvážení, od kterého se bude odvíjet cena...
Trošku jsem si zavzpomínala i na naše dávné pracovní akce na polích u babičky, kdy jsme si na pole oblékli cokoli, co člověku přišlo pod ruku, nikdo to neřešil a všem bylo fajn a pohodlně. Pohodlí a účelnost byly nejdůležitějšími kritérii, žádná móda...
Občas byl úlovek i větší a pak se skořápky na břehu rozlouskly a jemné masíčko se vykrojilo ven.
Dočista dočista...
Tomuhle pohledu nejde jinak říct než pestrá mozaika, no řekněte...
Stejně jako se na vsi dralo peří a pořádaly se "péřové seánce" s "pokecem", i tady se sedělo kolem stolu, přebíralo a povídalo. Forma je stejná, jen obsah různý. Nevím ale, zda je každý den o čem vyprávět....
A když je vše naloveno, vytříděno, omyto, zváženo a napytlováno, směřují pytle k náklaďáku s ledovými bloky, aby úlovek zamířil k prodejci a spotřebiteli....
Když pak skončí rybářská "šichta", čeká se na další pracovní den, jde se bydlet a sušit vše promáčené...
I my jsme zde byli velkou atrakcí, jediní Evropané potulující se na břehu mezi pracujícími Číňany a fotící jejich pracovní úsilí...Přesto byli všichni přátelští a nikdo neměl s focením problém...Takový je tedy obrázek jednoho z mnoha podobných míst a možná si po shlédnutí někdo z nás příště to ranní povzdychnutí rozmyslí a odpustí :-)
