...nevšední zážitek, to musíte vidět
Po náročném cestovatelském dni jsme opravdu na poslední chvíli dobíhali parkem, který byl naštěstí jen kousek on našeho hotelu, k budově opery, kde mělo za pár minut začínat představení, na které jsme se celý den těšili. Vydechli jsme až ve frontě, která pomalu postupovala do vnitřku budovy. Píši budovy, ale byla to taková vzdušná, polootevřená stavba, ve které bylo náležitě dusno a horko. Nemuselo nás tedy opravdu mrzet to, že jsme po návratu z Leshanu nestíhali sprchu - na konci představení bychom ji tak jako tak potřebovali. Místo klimatizace, o které jsme si mysleli, že v opeře určitě bude, jsme každý na svém sedadle našli krásný stylový vějíř a bylo tedy na každém návštěvníkovi, aby se ochladil svými vlastními silami ;-) Nohy nás bolely z celodenního pochodování a večer nás mělo bolet i zápěstí, ale co by člověk pro zážitky nepodstoupil :-)
Prostředí kolem nás bylo krásně malované, pestré, hrálo všemi barvami. Osvětlení na nás všechny vrhalo růžovofialový odstín....Velká škoda, že jsme nestíhali přijít dříve, protože je možné (a doporučuje se) před samotným představením navštívit i zákulisí a pozorovat herce, jak se líčí a oblékají do obrovsky složitých kostýmových kreací, které se skládají z mnoha částí, vycpávek, paruk, čelenek a dalšího příslušenství. Určitě by to byl další velký zážitek. I kolem hlediště na stěnách visely vitríny s ukázkami spíše historických kostýmů, všude bylo na co koukat. Dokonce na několika místech visely plakáty s nabídkou masáží nebo ošetření ušní svící. A i v průběhu samotného představení bylo vidět zákazníky, kteří seděli jen kousek od pódia a za zády měli masérku, která masírovala jejich ramena, zatímco oni sledovali představení. Proč nekumulovat požitek, že?
Pomalu jsme všichni zaujali svá místa, která byla uspořádána vždy kolem jednoho kulatého stolečku, na kterém bylo přichystáno občerstvení. To sestávalo z čaje a slunečnicových semen, která jsou zde velmi oblíbená a často nacházíte vyloupanou kupičku slupek na nejrůznějších místech, kde lidé sedí nebo čekají. Čaj jsme si mohli nalít do stylových pandích hrnečků, jak jinak, byli jsme přeci v Chengdu :-)
Téměř každý se ihned chopil svého vějíře, protože bylo neskutečné horko. Pokud ale držíte místo vějíře v rukách foťák, brzy se koupete ve vlastním potu, čůrky potu vám stékají úplně všude....jsou to těžce vypocené snímky ;-) Jejich kvalita tentokrát není perfektní, vysoké ISO bylo nutností, ale myslím, že jsou okamžiky, které za zachycení stojí, ač není kvalita dokonalá.... A tohle byl jeden z nich. Ráda bych vám sem postla nějaké video, aby byl zážitek úplný, ale nepodařilo se... zapojte tedy fantazii....
Kam jste koukli, tam byl kousek tradice....lampiony, deštníčky....Živý orchestr se připravoval na vystoupení a ladil své nástroje.
A pak zazněly první tóny a my nevěděli kam se dříve koukat. Ty kostýmy, to líčení, hudba, zpěv....PESTROST, prapory, chrlení ohně,.....vše pro nás tak neobvyklé a tak nádherné....Myslím, že i děti byly naprosto uchvácené.
Nevěděli jsme o čem se zpívá, ale vůbec nám to nevadilo. Zážitek byl dokonalý.
Střídala se různá vystoupení, ať už zpěv nebo jen hudba, vše bylo pro nás nové, včetně některých hudebních nástrojů.
Vystoupení muže a loutky s vlajícími závoji působilo na diváky jako skutečné dostaveníčko, tak procítěné byly pohledy obou "účinkujících".
Měli jste pocit, že jste se stali svědky skutečného dramatu - milostné scény.
Drama ve dvou vystřídala skupina veselých a hbitých akrobatů ve žlutých kostýmech, kteří doprovázeli již prvního účinkujícího, který měl na obličeji typickou sichuanskou měnící se masku, kterou zde v chengdu budete potkávat na každém kroku společně s pandami. Všichni na toto představení čekají a těší se.
Stínohru jsme poprvé potkali před rokem v době podzimního festivalu, kdy jsme si ji sami mohli vyzkoušet ve formě stínových loutek. Zde vystupovala velice šikovná paní, která dokázala se svýma rukama hotové divy. Před našimi zraky za doprovodu hudby vytvářely její ruce nejrůznější postavy a zvířátka, což nadšeně komentovaly naše děti. Vždy, když rozpoznaly, kdo se to na podíu v kuželu světla objevil, vykřikovaly a předháněly se, kdo dříve uhodne.
Tzv. Rolling lights je klasická klaunská hra - zde na téma zlá žena a chudák muž, při které herec hraje fyzicky náročnou komickou roli a celou dobu při ní balancuje s hořící miskou na hlavě.
A pak přišlo dlouho očekávané vyvrcholení celého představení - changing faces.
Změna tváří je vrcholem sichuanské opery. Existují prý tři způsoby rychlé změny masky, která probíhá opravdu v méně než vteřince - setřením, sfouknutím nebo stržením. Než mrknete, má herec jinou tvář, než mrknete podruhé, je opět někým jiným a takto několikrát/mnohokrát po sobě.
Jedním způsobem je stírání masky z obličeje účinkujícího (the wiping mask), druhým je sfouknutí práškové kosmetiky z obličeje (the blowing mask) a třetím nejsložitějším je výměna masky, která je namalována na kousku damašku (the pulling mask), který visí na hedvábné niti. Jedna po druhé je pak lehce přilepena k obličeji a velice rychle, rychleji než mrknutí oka, musí být stržena účinkujícím dolů, aniž by si divák všiml, kam zmizela maska původní.
Změnou tváří vystoupení vrcholí a musím říct, že to byl opravdu nevšední zážitek, který bych doporučovala vidět každému, kdo navštíví město Chengdu. Pro nás bylo takovým zlatým hřebem pobytu zde. Najděte si čas a hlavně obstarejte si včas vstupenky. Ačkoli byla doba covidová a krom nás v hledišti nebyli žádní cizinci, bylo úplně vyprodáno a my měli štěstí, že nám lístky pomohl sehnat a zamluvil šikovný recepční Frank z našeho hotelu.
V průběhu samotného představení hledištěm procházela paní, která divákům nabízela možnost nechat se nalíčit a půjčit si kostým v zákulisí opery. To jsme si nemohli nechat ujít. Emička se už nemohla dočkat, až si prubne jeden z těch nádherných barevných kostýmů. Zamířili jsme do zákulisí hned po skončení představení.
Několik nadšenců si zde již vybíralo z pestré nabídky kostýmů, které visely v prosklených skříních. Pro vaši představu zde visely i obrázky herců v kostýmech.
Při oblékání vám samozřejmě ochotně pomahají zkušené ruce kostymérek a vizážistek. Odhadnou vaši velikost a sáhnout do příslušné skříně, aby vytáhly to, co vám určitě pásne.
Líčení není nutností,pokud se vám nechce nechat si na obličej nanést vrstvu líčidel, můžete si obléct jen kostým a vyfotit se u stylového pozadí. Myslím si, že s líčením je dojem určitě dokonalejší, ale budete potřebovat více času.
Už víme, proč gejši jen tak cupitaly....
Ke štěstí někdy stačí jen málo :-)
Pozorovali jsme postupnou proměnu tohoto chlapce a bylo to fakt zajímavé. Od zakrytí vlasů, přes líčení, vycpávání, oblékání a vyzbrojení, až k výslednému obrazu a závěrečné fotce. Kompletní dojem...
Jeden jediný den a my ho dokázali naplnit až do poslední minuty neskutečnými zážitky a dojmy. Nocí, která ale vůbec nebyla tmavá, protože všude zářily spousty světel, jsme se vraceli parkem, kolem jezera s lotosovými květy a pak ulicí, ve které jsme bydleli, zpět do hotelu, abychom natáhli unavené nohy, dali vytouženou sprchu a odpočinuli si poslední noc před naším návratem do Šanghaje. Musím říct, že tyto tři dny v Chengdu jsme si opravdu nad míru užili a prožili - za mě jen víc takových dní ;-)
