Pestré střípky života na vodě...
Z téhle procházky starým vodním městečkem jsem měla tolik fotek plných zajímavých detailů a autentických záběrů skutečného života na takovém místě, že bylo nesmírně těžké vybrat a vytřídit některé z nich. Je to někdy až k nevíře, kde a v jakých podmínkách dnes lidé žijí. Jsme většinou zvyklí na pohodlí, někdy až (dá se říct) luxus, spoustu prostoru a všeho - pro nás běžných věcí, které nám v domácnosti slouží a ulehčují život, ...ne všude tomu tak ale je. A to jsem ještě neměla příležitost nakouknout opravdu "pod pokličku" a vejít do jednoho z těch malých domků či bytečků. Ano, musím napsat bytečků, protože na kolika čtverečních metrech zde dokáže žít celá rodina i s prarodiči je až neskutečné. Valná většina z bežných denních činností se provádí prostě venku na ulici, protože doma na ně není dostatek prostoru. Nevím, ale věřím, že i intimita zde musí mít jiné hranice, než u nás doma. Dveře do interiérů bývají často otevřené, takže se kolemjdoucí mohou stát na chvilku "součástí" jiné domácnosti. Koneckonců stejné to bylo i v nemocnici při ošetřování pacientů na ošetřovnách a v ordinacích. Lidé tu jsou prostě zvyklí na to, že všude kolem někdo je.
Zaparkovali jsme asi půl kilometru od samotného vodního městečka vedle veliké kamenné brány a hned jsem vytahovala foťák...okamžitě se nám totiž začali nabízet řidiči rikšů. Bylo jich poměrně dost a uživit se asi není jen tak. V době, kdy je turistů pomálu, je musí doslova "ulovit".
Aktuálně probíhají oslavy sta let založení komunistické strany a plakáty či jiné instalace jsou všude po celém městě. Prý snad jednou budou slavit výročí tisícileté.
Čekání na zákazníka.
Rikšu tu ulovíte na každém rohu.
Stroje opravdu už hodně pamatují. Slouží zde prakticky do té doby, než se rozpadnou a nejdou ani slepit izolepou...
Držák na pití je důležitou součástí každého dne. Každý řidič si ráno přinese nebo přiveze do práce svou (většinou) čajovou směs, kterou popíjí celý den.
ˇ
Asi bych se cítila zvláštně, pokud by mě vezl starší člověk, ale řidičů vyššího věku tu bylo spoustu, na živobytí si holt musí vydělat každý - a laciné živobytí to tu není, přestože lidé žijí velmi skromně.
Všichni kolem nás byli usměvaví a přátelští. Usmějete-li se vy, úsměv se vám většnou vrátí.
Zajdete-li do bočních uliček nebo obejdete-li si běžnou malou restauraci či jídelnu, zjistíte, že často se myje nádobí vzadu venku na ulici, někdy přímo ve škopku na chodníku. Občas je lepší nepátrat, odkud vám poslíček přiveze oběd, když chutná ;-) :-)
Na chodníku je více místa pro spoustu činností - třeba renovaci židle.
Prádlo visí stále a všude.
Ze slámy lze vytvořit neskutečné výrobky, dokonce jsme tu našli perfektní kšiltovku. Špičatý kulatý slamák najdete na hlavě každého zametače ulic nebo zahradníka.
Prošli jsme průchodem k vodnímu kanálu a otevřel se před námi krásný pohled do historie. Taková pestrá směsice historie a současnosti.
Podél celého kanálu se táhlo kryté nábřeží se spoustou obchůdků a především jídelen se stoly nad vodou a pohledem na domky a kamenné mosty nad ní.
Celý obrázek pak dokreslovala zelená barva rostlin, které vyrůstaly porůznu ze spár a škvír v kamenných podezdívkách domků a také červená barva lampionů, které visely všude, kam až jsme dohlédli. V noci, když se rozsvítí, to musí být podívaná.
Na zídkách nad vodou obchodníci pěstovali v kbelíčcích od různých surovin květiny nebo i zeleninu.
Byl čas oběda a připravené prostřené stoly se začínaly plnit strávníky, a to nejen dvounohými.
Tempo života je všeobecně poklidnější než známe my. Je čas na jídlo i na odpočinek, jedno, kde se právě nacházíte.
A ještě s tak krásným výhledem.
Jediné, co vám na fotce zprostředkovat neumím, je zvuk a vůně. V tomto případě bych to tak ale nenazvala, protože Durian pro mne není voňavou záležitostí, spíše naopak. Vejdete-li v sezóně durianu do obchodu, kde prodávají kromě jiného i durian, už od dveří víte, že ho dnes mají skladem. Jeho charakteristické aroma se neslo i zde široko daleko.
Tuhle fotku miluju...Co všechno z ní vyčtete...
Nepodobá se to mnohým českým dvorkům ;-)
Vodní městečko je vyhlášené i pro tyto starověké kamenné mosty, kterých tu je několik v různých podobách.
Je z nich krásný pohled podél celého kanálu a jsou nejčastějším místem, kde se lidé fotí.
Mám ráda drobné detaily a místní zdobné zakončení střech domků mi učarovalo. Také si myslíte, že na něm jsou zobrazeni netopýři?
Sice nevíte, co prodavači nabízejí, ale je zajímavé to pozorovat...už jenom ta zručnost s hůlkami, která mi stále schází ;-)
Kočky jsou v Číně velmi oblíbené a tyto vítací snad neschází na žádném pultu obchodů a restaurací.
U nás by to bylo vzácné vintage kolo, zde běžný každodenní dopravní prostředek :-)
Někdy se vyplatí i koukat si pod nohy, kam a po čem člověk šlape.
V kterém domku lidé bydlí poznáte zaručeně, bude tam viset prádlo.
Ani za trenýrky se tu nikdo nestydí. Co na tom, že kolem stále proudí turisté...
Přestože mně městečko připadá pestré a zajímavé, místní (třeba děti) to vidí jinak, i zde může být nuda ;-) Každý den je stejný...
Na pultech to barvičkami září a koupíte nejrůznější zboží...
Ten asi nebyl na prodej - asi pes vítací nebo živá reklama, kdo ví ;-)
V oknech většinou vidíte vše, co se už doma nikam nevejde. A to nejen ve vodním městečku, stačí se projet po sídlišti.
Kormoráni velcí...kteří umí zadržet dech i na minutu a půl a dokáží se potopit až do hloubky devíti metrů, kde loví ryby, tu slouží svým pánům. Nevím, zda přímo zde ve vodním městečku, možná jsou jen místní atrakcí, ale k loďce byli přivázaní.
Pro mne a foťák ráj, jen tak bloumat uličkami a lovit ty správné okamžiky...
Ona i ta samotná ulička bez lidí je zajímavá...
Staří lidé posedávají, povídají nebo jen tak postávají a pozorují ruch kolem sebe.
Stáří a prožitý mnohdy asi náročný život si někdy vyberou svou daň.
Uprostřed uličky probíhala rekonstrukce jednoho z domků či obchodů. Lešení bylo jak jinak, než z bambusu. Je to tu univerzální materiál na spoustu věcí, třeba na žebříky....
Občas se objeví sice moderní krámeček, ale potěší, obzvláště koupíte-li si v něm dobrou kávu.
Účastníci zájezdu...
Vše je vždy a všude pod kontrolou...
My se rozhodli pro radost dětí pro projížďku po kanálu. Za stopadesát juanů jsme si pronajali loďku i s její obsluhou.
Skoro jako v Benátkách, co říkáte...
Děti byly nadšené.
Relativně krátká asi půlhodinová projížďka, ale koukat bylo na co. Stoly byly již plné a všude vládla pohoda.
Úsměvné, když na vás za rohem vykoukne mezi "starověkem" Starbucks logo :-)
A tenhle pohled mě nadchnul, jako byste proplouvali do jiného časoprostoru.
Potkávali jsme další plavidla a povětšinou se na nás všichni usmívali, někteří i radostně mávali.
Babičky popovídají na nábřeží u záchodků....
Stejnou cestou jsme se vraceli zpět.
Pro modeling je důležitá modelka i pozadí...
V jednom z krámečků mě zaujal předmět podnikání - můžete si zde zabubnovat a vaši produkci zde nahrají na cédéčko, které si odnesete.
Osladit si život můžete třeba tureckým medem. Nejzajímavější na tom je vždy stroj/mechanika, se kterou se pracuje. Kráječka na turecký med byla prima.
Trocha kreativity....
A k tomu něco na zub. U téhle kuchařinky jsem si natočila video. Byly to takové zelné kapsy v těstíčku smažené na oleji. Videa mi sem bohužel přidávat nejdou, ale příležitostně ho dám na facebook jako příběh. Bylo vidět, že jich paní již v životě "pár" vyrobila.
Pokud vás již bolí nohy, naskočte a nechte se odvézt až k parkovišti.
Občas opravdu netušíte, co prodejce nabízí. Toto pro mne byla velká záhada...Ale určitě to bude podomácku vyrobené ;-)
Motorkám je vjezd povolen prakticky všude, stejně tak jejich parkování. Je to nejefektivnější dopravní prostředek na kratší vzdálenosti. Nehledě na to, že na nich odvezete snad cokoli...
Je to takový pohodový "teplákový národ", jak já říkám. Ať jdete kamkoli - u jakékoli příležitosti - bude mít třičtvrtě lidí na sobě pohodlné tepláky. Někdy i pod sukní....
Tyhle malé dílničky miluji. Na malém prostoru milion věcí. V tomto případě zámečnictví a určitě ještě spousta dalších podnikatelských oborů...
Banány v trochu jiné podobě a maličko jiné chuti. Největší atrakcí jsme v této prodejně s ovocem a zeleninou ale byli my. Nakonec si nás majitel musel jako celou rodinu vyfotit, asi jsme opět byli jediní Evropané široko daleko.
Takovou super rikšu musíte i náležitě zabezpečit, všimněte si zámku ;-)
Předpisy asi nařizují provedení kuchyně v nerezu, ale na starý dobrý kousek "nádobí" se zde zjevně nedá dopustit.
Ochranné pomůcky jsou nutností, obzvláště u tohoto povolání v létě. Ale nemylte se, nebude to jen kvůli zápachu. Klobouky, obří kšilty, rukávce ke krátkému tričku ....se tu nosí proti sluníčku. Být opálený není IN.
Jen kousek od vodního městečka Fengjing můžete navštívit i vesničku malířů "Peasant painters village". Nás už na parkovišti vítaly trošku nelibozvučné tóny, a když jsme přišli blíž, viděli jsme skupinku nadšenců se saxofony. Možná hráli všichni jednu melodii, ale asi každý začal v trošku jinou dobu. Celkově to vytvářelo dojem, že si každý hraje svou vlastní melodii ;-) ale všichni byli spokojení a šťastní. Prostě si tak muzicírovali.
U vesničky malířů stojí i dům otočený "vzhůru nohama" - což bylo něco pro děti...
Největší atrakcí byl samozřejmě záchod.
Ale i čas tu byl obrácený...
"Peasant paintings" jsou moderní lidové malby, které zobrazují život farmářů, pastevců a rybářů. Jsou to jednoduché barevné malby zachycující změny v oblasti vývoje venkova v Číně. Jsou důležitou součástí místního lidového umění.
Když procházíte "parkem" a vesničkou, míjíte nejen panely s malbami....
...ale také domky s malířskými a uměleckými ateliéry, kde si můžete vybrat a zakoupit to, co vám padne do oka.
Zvířátka tu jsou snad všudypřítomná, kočičky se tu potulovaly všude kolem nás....a to bylo něco pro naši Emičku - milovnici zvířat...
Všude mezi domky byly zahrádky, ať už květinové nebo častěji zeleninové - rajčata, okurky, lilky...
I zde vládla pohoda a klídek...
Domů jsme si z vesničky odnášeli malovanou záložku do knížky, na které bylo vyobrazeno vodní městečko - ta nám bude připomínat obě místa i to, jak prima den a výlet jsme zažili.
