Jedeme za zelení...
Tianfu national wetland park – Bridge garden
Nějakou dobu jsme se tu nepotkali. Uplynuly skoro dva týdny od mého posledního příspěvku a my jsme se mezitím přesunuli do našeho dalšího a tentokrát snad posledního čínského "domova". Ani už nevím, kolikrát jsem od odjezdu z Čech balila naše kufry, kolikrát mi všechny ty věci prošly rukama. Tentokrát nám přibylo deset krabic letecké zásilky a samozřejmě spousta všelijakých věcí, které jsme mezitím pro naše fungování pořídili, a které nám chyběly, aby byl život o něco pohodlnější. Každopádně to bylo větší stěhování než z karantény v Tijanjinu. Tři osobní auta naložená po střechu nás poslední den předposledního říjnového víkendu převezla z hotelového apartmánu do našeho nového domu v Leewah compaund v Minhang distriktu. Nový dům na nás čekal i s velikánskou kyticí voňavých bílých lilií na uvítanou. Vyložili jsme všechny věci, které se ale v obřím obývacím pokoji prakticky ztratily. Až na pár kousků nábytku byl dům prázdný a stále ještě čeká na to, až ho zaplníme... A myslím, že to nějakou dobu potrvá, obzvláště když víme, že se našeho lodního kontejneru asi jen tak nedočkáme. Doufali jsme, že by nám věci, které veze kontejnerová loď, mohly dorazit na přelomu října a listopadu, ale to bychom asi měli velké štěstí....Sledujeme naši loď na její trase a momentálně míjí Gibraltar, po cestě má ještě dvě plánované zastávky s nakládkou a pokud počítáme s rychlostí, kterou jede, vychází nám datum příjezdu do Šanghaje v první polovině prosince. Následovat budou celní procedury....pokud bychom měli velké štěstí, měli bychom své věci před Vánocemi...vezmu-li v potaz, že jsme kontejner vyslali v srpnu, to jsem opravu nečekala, byla bych do leteckých krabic zabalila nejen letní věci...
Ale teď již zpět navázat na nit, kterou jsem stěhováním přetrhla. Před krátkou návštěvou našeho prvního výletního místa, kterou jsem vám slibovala v jednom z předchozích příběhů, bych se opět ráda podělila o různé foto-střípky zážitků z našich procházek a drobných akcí, které mi je líto jen tak uložit na harddisk, jen proto, že nevydají na celý příběh. Možná z toho udělám i tradici a vytvořím jakýsi úvodník ke každé kapitole ? Mám pocit, že z jednotlivých střípků by se jako puzzle dala složit Čína a její život. Uvidíme, kolik takových střípků za ty tři roky nasbíráme.
Uznejte, že taková paráda stojí za shlédnutí. V týdnu státního svátku bylo na mnoha místech vidět nazdobená zákoutí a jedním z nich bylo i toto lampionové. Jinak samozřejmě všude převládá barva červená, neboť červená je zde barvou štěstí.
Obchodní centra nabízela různé atrakce a soutěže, protože celé rodiny se vyrážely o svém svátečním volnu pobavit. Naše děti zaujal stánek cukrové vaty, u které stála asi ta nejdelší fronta široko daleko. Prodejce si uměl vyhrát…vytvářel z různých barev cukru oblíbené postavičky s mnoha detaily, proto také ta dlouhá fronta.
Taková jsou nová moderní obchodní centra, kde lidé (stejně jako u nás) tráví třeba celý svůj volný den. Šanghaj je plná nových moderních obrovských a vysokých (povětšinou skleněných) budov, ale v kontrastu s tímto moderním a drahým světem tu koexistuje svět úplně jiný a člověk nemusí ani zajít daleko. Stačí jen odbočit ze širokého moderního boulevardu plného drahých obchodů a aut, zajít za roh do úzké uličky a naskytne se vám zcela jiný pohled na běžný život obyčejných lidí. Kontrast to je obrovský.
Jen pár desítek metrů od sebe tu stojí staré a nové…
Skútry tu každý využívá v maximální možné míře, k nejrůznějším účelům. Take a brake ?
V přízemí obchůdek, nad obchodem bydlení. Dráty všude. Prádlo se suší kdekoli a prakticky stále. Na ulici se odehrává celý život. Pere se tu, vaří se tu, v podřepu na chodníku se omývá nádobí, většinou žádný spěch, vše má svůj čas.
Velké prádlo? Ani ne, ale každý den…tento způsob věšení prádla je hodně častý, ale jinak se využívá cokoli, na co lze prádlo zavěsit a je jedno, zda to je na rušné křižovatce či drátech elektrického vedení. To si tak jedete a podél silnice visí vyprané ložní prádlo natažené mezi sloupy veřejného osvětlení…Poradí si.
Opravna obuvi…
A opět prádlo…
Vajíčka tu koupíte za různou cenu, záleží, zda jsou balená nebo na váhu, menší, či větší. Navážíte, naskládáte do igelitového pytlíku, hodíte do košíku na kole a jede se.
Pojízdná prodejna ovoce…
Jsou mistři v naložení neuvěřitelného množství odpadu a nákladu vůbec, a to na libovolné vozidlo, kolem počínaje a náklaďákem konče. A ještě se nebojí vylézt až na vršek a náklad zabezpečit. V zatáčkách bych přesto byla opatrná ?
Pokec na silnici…
Některé stoje se pravděpodobně dědí v mnoha rodinných liniích a hodně pamatují, přesto stále slouží.
A některé asi již dosloužily…
A některé byste fakt chtěli ?
Ale obecně tu je těch strojů fakt, ale fakt moc a to prakticky stále a všude. Můj řidič Gao, kterého mám k dispozici jednou týdně, a který je fakt moc prima mi nechtěl věřit, že mi doma stačí patnáct minut na cestu z domova do města. „Patnáct kilometrů za čtvrt hodiny? Ha. To v Šanghaji to je tak hodina cesty.“ S hustým provozem musíte kalkulovat v kteroukoli denní dobu, chcete-li být někde včas. Nikdy nevíte.
A teď už vás vezmu mimo dopravní provoz za trochou zeleně, kterou tady tedy pohledáte. My za ní vyrazili do Antingu, což je město v okrese Jiading, ale stále v Šanghaji. Vzdálené je více jak hodinu jízdy autem od našeho hotelu (v případě lepšího provozu). V Antingu sídlí Shanghai Automotive Industry Corporation (SAIC), která zahrnuje i německo čínský společný podnik Shanghai Volkswagen Automotive, kam Petr každý den dojíždí do práce. Ukázal nám, kam to vlastně každý den dojíždí, a kde pracuje a poté jsme zamířili k jednomu ze dvou větších parků, které v Antingu jsou. Zvolili jsme pro tentokrát National Wetland Park. Zajímavé je, že jsem nikde na netu nenašla jediný odkaz na tento park. A to ať jsem hledala tento název, který naleznete i na mapách, nebo druhý, který jsme našli u vchodu do parku – Bridge Garden (v překladu zahrada mostů).
Parkoviště nebylo u samotného vchodu do parku, bylo nutno popojet kousek dál od brány a ke vchodu si popojít po hlavní silnici pěšky. Nebyli jsme sami, ale málo lidí také nebylo. Vlastně jsme zpočátku ani netušili, zda jdeme správně, šli jsme tak trošku s davem a doufali, že jdeme správně ? U brány pak byla nutná kontrola teploty a projít bránou se dalo pouze s nasazenou rouškou, kdyby u vchodu došlo ke kumulaci návštěvníků. Hned poté ale bylo možno roušku sejmout. Byli jsme úspěšně na místě.
Obhlédli a přeložili jsme si (za pomoci překladače) mapu parku, abychom si udělali představu a naplánovali trasu. Park byl poměrně rozlehlý pro pěší, vezmu-li v potaz naše děti, kterým se moc šlapat většinou nechce, není-li po cestě nějaká zábava… ale naštěstí jsme brzy zahlédli zajímavá vozítka – šlapadla a děti byly celé nadšené. Ale…nebylo zas tak úplně jednoduché vozítko zapůjčit, nejste-li zběhlí v půjčování pomocí aplikace Alipay, což byl náš případ – stále jsme v záběhu… Nejprve jsme si vozítko vyčekali a pak nám zabralo hodnou chvíli, než se nám podařilo systém rozchodit, zaplatit a tím šlapadlo odblokovat a zprovoznit. V zádech nám stálo několik dalších pújčení-chtivých Číňanů a asi si říkali – no jo, zase nějací Evropané ? Ale naše děti by z vozítka asi již nikdo nesundal….muselo se to povést. Součástí platby byla i záloha, kterou vám po vrácení vozítka systém automaticky vrátil na účet. My vybrali vozidlo, kde šlapali všichni čtyři pasažéři a bylo jasné, kdo bude řídit…
Na několika stanovištích můžete pozorovat ptáky. O kus dál se procházet po dřevěných chodníčcích a pozorovat rybky. Odpočívat v altáncích. Anebo jen tak v klidu stát a nechat velké barevné motýly, kteří nás obletovali, aby si sedli na některou z vašich barviček na oblečení – obzvlášť odstíny červené je lákaly.
Myslím, že to bude překrásné místo v době, kdy tu pokvete celá hladina. Momentálně kvetlo již jen pár posledních květů. Ale vidím to na nějaké naplánované focení ? Obzvlášť nějaká těhulka by odtud měla super fotky….no, chybí mi to focení s vámi, no…
Jak už samotný název napovídá, bylo v parku mnoho různých mostů z různých materiálů – kov, dřevo, bambus.
Prostě to bylo neuvěřitelně osvěžující – voda, květiny, stromy, vzduch, ryby…. Už nám to všem moc chybělo. Přeci jen jsme zvyklí vidět tu zelenou barvu všude kolem sebe a od příjezdu všude kolem jen beton, panel a sklo…
A naši řidiči? Ti si to řádně užili, obzvlášť sjíždění můstků větší rychlostí, přičemž prim hrály můstky bambusové, které nejvíc drkotaly.
Bylo to fajn odpoledne a myslím, že jsme tam určitě nebyli naposledy. A podzim se již červená…
