kam vyrazit?
Na úvod kapitoly opět drobné střípky zážitků, které ač nesouvisí s tématem, nejdou opomenout nebo by jich byla škoda, kdybych je zde nezmínila.
Pro povolení pobytu v Šanghaji musíte projít zdravotní prohlídkou, kterou jsme z velké části (naštěstí) absolvovali doma v Čechách. Byly to všechny ty kontrolní odběry, fyzické i psychologické testy…a ze všech těchto řekla bych prověrek vznikne zdravotní složka. Tento „fascikl“ opatřený fotografií s námi putoval do Číny a při zdravotní prohlídce zde, v místní nemocnici, musel být po příjezdu zkontrolován, zda v něm neschází nějaká položka. Nám scházel rentgen plic. Dostavili jsme se do areálu nemocnice a hned u vjezdu/vchodu do areálu nám byla změřena teplota. Všude se zde měří teplota horní končetiny ne čela jako u nás. Naměřená hodnota je zapsána na lísteček, který jsme si měli nést s sebou na recepci a zde jsme ho odevzdávali. V areálu nemocnice byla vyžadována rouška, ale vzhledem k typu oddělení to bylo i fajn, úplně se mi v této době nechtělo na plicní oddělení bez roušky. Co mě v areálu zaujalo, byla cedule u malého jezírka (asi nějaký překladač, tipuji) – „řeka v ohrožení“:
Vystáli jsme si frontu (místní personalisté nás celou dobu doprovázeli a opatrovali naše zdravotní složky), nechali si zkontrolovat údaje na zdravotní složce s údaji v pasu a počkali si, až personalisté naše vyšetření zaplatí na pokladně. Na můj dotaz, zda je rentgen nutný, mi byla ukázána prázdná kolonka ve spisu, a to bylo nepřijatelné. Prázdná kolonka nesmí být.
Následně jsme se odebrali do šaten, kde jsme se v kabinkách měli svléknout do půli těla a navléknout si „slušivý“ bílý župánek (něco jako takové rentgenové wellness). V další chodbě jsme si odložili věci do skříněk, každý do té, od které jsme obdrželi klíč, a postupovali po šipkách, které nás zavedli až k místnosti, kde se prováděl samotný rentgen. Vyšetření bylo velmi rychlé. Nikdo se již nesvlékal, postavili nás k desce rentgenu, zvedli ruce, cvakli snímek a zase jsme šli. Jako na běžícím páse, neustále chodili další a další pacienti.
Jak nám to slušelo vám mohu ukázat díky ochotě kamarádů, kteří mi dali svolení ke zveřejnění jejich“ RTG wellness fotky“, za což moc děkuji. Sluší jim to ne? ?
Další perličkou z trochu jiného soudku, kterou chci zmínit, je naše zkušenost s výběrem/převodem peněz. Jak jsem již zmiňovala v jednom z předchozích článků, není jednoduché převést evropské peníze na čínský účet. Náš první pokus nechat si poslat peníze z evropského účtu v yuanech na účet čínský ztroskotal (není možné nechat si do Číny poslat peníze v čínské měně) a obnos se vrátil zpět na český účet. Tuto skutečnost nám banka oznámila a museli jsme podepsat doklad, že souhlasíme se zasláním peněz zpět do Čech. Jedinou možnou cestou zůstal výběr peněz z českého účtu a následné uložení těchto peněz na účet čínský a sice prostřednictvím bankomatu. Je to celkem komická situace, pokud si tento proces představíte. Přijdete k bankomatu, zasunete českou platební kartu a vyberete si obnos v yuanech. A sice ne obnos, který potřebujete, vyberete si maximálně 3000, víc není možno. Potřebujete-li větší obnos, musíte výběr provést vícekrát. Manžel tedy vybral třikrát po třech tisících a stál u bankomatu s devadesáti bankovkami v čínské měně v ruce. Poté vysunete českou kartu a zasunete kartu čínskou. Následně vracíte do stejného bankomatu, ze kterého jste právě vybrali, bankovky zpět. Přišlo by mi logické nechat tuto transakci provést virtuálně, ale …
A teď již tedy k našemu prvnímu volnému víkendu zde. Volnému píšu proto, že hned další měl mít pracovní neděli ?
Jelikož jsme víceméně celý den zavření v našem šestnáctém patře…
a děti tu mohou odpoledne maximálně do parčíku za domem (zaplať pánbůh, že tu je),
plánovali jsme, že bychom se o víkendu mohli porozhlédnout po okolí a najít případně nějaký park, kde bychom děti vypustili (stále jsme ještě bez auta). Bohužel nám plány zhatil stav místního ovzduší. V sobotu ráno jsme se vzbudili a hodnoty znečištění byly v červených číslech, bylo doporučeno nevycházet ven. Museli jsme tedy plán odložit a doufali jsme, že neděle na tom bude, co do čistoty ovzduší, lépe.
Rozhodli jsme se místo toho prubnout místní dopravu taxíky a zprovoznit Didi službu na wechatu. Cílem byla Ikea – dáme si něco k obědu a pořídíme pár věcí, které nám schází v kuchyni.
První zkouška dopadla na jedničku. Zadali jsme odkud a kam míříme. Místo vyzvednutí se vám předvyplní díky GPS a cílovou adresu buď najdete v seznamu známých míst (zrovna Ikea nebyl problém) nebo ji musíte znát předem. Vzápětí se vám zobrazí cena, za kterou pojedete – na výběr máte tři druhy jízd dle komfortu auta, od kterého se cena odvíjí. Odešlete požadavek a ihned se vám zobrazí SPZ a obrázek auta, které vás vyzvedne, jak dlouho budete čekat a na mapce můžete svého řidiče sledovat, jak se ulicemi blíží k vám, nebo stojí a čeká na semaforu, či v zácpě. Pak už si na něj jen mávnete a naskočíte. A jeli jsme. Z každého i maličkého úspěchu máme vždy radost ?
V Ikee na nás trochu dýchnul „domov“, vypadala stejně jako u nás. S tím rozdílem, že byla úplně, ale úplně plná. V zástupu jsem ještě žádnou Ikeou neprocházela ? Všude bylo plno, včetně vystaveného zboží. Na křeslech, sedačkách, postelích…posedávali celé rodinky, piknikovaly, a dokonce jsme viděli pána, který měl zuté boty a tvrdě spal na jedné z postelí. Nikomu to nepřišlo zvláštní, vystavený nábytek se prostě musí pořádně vyzkoušet… Na jednu zvláštnost jsme ale přeci jen narazili, a sice chcete-li si koupit nůž. S touto situací jsme se tu již několikrát setkali. Nože jsou jednoduše posuzovány jako nebezpečná věc. V obchodních centrech na ně nenarazíte, zde je sice k prodeji měli, ale pouze uzamčené ve vitrínce, pod kterou byly lístečky s obrázky nožů a příslušnými kódy. Vezmete si lísteček s nožem, o který máte zájem a po zaplacení na pokladně vám ho vydají na speciálním výdejním místě. Opatrnosti není nazbyt.
Jinak bylo zboží hodně podobné a nechyběly ani plyšáci, takže s námi jeden nutně musel odejít. Znáte to. Dětské postýlky jsou zatím poloprázdné, takže jsme museli kývnout ?
I ty švédské masové kuličky tu měli, jako na Čerňáku ? Poobědvali jsme, prošli Ikeu a nakoupili něco z toho, co nám scházelo. Nechtěli jsme mít velký nákup, když nás čekala cesta taxíkem zpět. U východu byl vyhrazený prostor, kde již čekalo na odvoz poměrně dost lidí se známými modrými Ikea taškami.
I zde je běžné zavolat si po nákupu taxík a čekat na odvoz. Vzhledem k množství lidí, kteří čekali, nám systém nahlásil, že budeme na taxík čekat 25 minut) a měl pravdu. Systém cestování Didi byl tedy úspěšně prověřen a odzkoušen. Doufali jsme, že se probudíme do nedělního rána a podmínky pro objevování okolí budou příznivější.
A zadařilo se. Probudili jsme se do slunečného rána a červená čísla se proměnila ve žlutá. (nízké hodnoty smogu jsou v zelených číslech, následuje žlutá, oranžová a nejvyšší hodnoty jsou pak v číslech červených).
Mohli jsme po snídani vyrazit ven s cílem najít nejbližší park. Fotka z našeho okna napovídá, že to nebyl úkol z nejjednodušších. Na mapě jsme objevili dva, které přicházely vzdáleností od našeho bydlení v úvahu. Jeden z nich jsme zvolili a vyrazili. Musím přiznat, že stačí zajít za roh a člověk vidí věci neobvyklé, a že taková procházka je přinejmenším zajímavá. Ulice se hemží lidičkami, pracuje se zde i o víkendu, vlastně asi pořád. Obchody jsou otevřené, zboží je vystavené i na ulici. Například spousty skútrů, na kterých tady běžně jezdí celé rodiny. Vidíte řidiče, před kterým stojí malé dítě, drží se zrcátek, za ním sedí další dospělý a druhé dítě jede mezi nimi, nebo v náručí druhého dospělého. Viděli jsme i maminu, která vezla své dvě děti za sebou a obě seděli opačně proti směru jízdy a koukaly dozadu. Většina bez helem, to tu nikdo neřeší… Dokonce není nutné pro jízdu na takovém skútru vlastnit řidičský průkaz. Zde výrobce rovnou přemýšlel nad celou rodinou, případně nad rodinou s batoletem ?
Už při minulé návštěvě Číny mě fascinovaly dráty elektrického vedení, kterých je u každého sloupu smotaný celý svazek, asi kdyby se někdy v budoucnu hodily a byly potřeba. Takové obrázky tu vidíte všude.
Bylo dopoledne a my potkávali spoustu cyklistů s více než obřím nákladem. Mnohdy měl člověk pocit, že náklad řidiče převáhne na jednu nebo na druhou stranu, o čemž vypovídal i obličej dotyčného, který se toho pravděpodobně obával. Petr kdysi v minulosti zažil úsměvnou příhodu, která ho smíchy skoro rozbrečela. A to, když jeden takový cyklista s obřím nákladem přejížděl klenutý mostík nad vodou a ve chvíli, kdy vyjel na vrchol mostu, váha nákladu vzadu zvedla jeho přední kolo a on zůstal viset ve vzduchu. Musel přispěchat kolemjdoucí na pomoc. Trochu mi to připomíná obraz brouka, když ho otočíte na krovky a on se nemůže dostat zpět…. Odpad se zde všude třídí, na ulicích potkáváte místa, kam se odevzdávají jednotlivé druhy tříděného odpadu. A takto se na ta místa odpad dopravuje…
Pomalu jsme se blížili k parku a museli neustále dávat pozor, protože tam, kde již není chodník, neustále proudí štrůdly skútrů a kol (které na vás každou chvíli troubí, abyste o nich věděli), a kterých je tu fakt dost. Je to jeden z nejběžnějších způsobů dopravy zde. Všude, kudy procházíte stojí desítky, stovky kol.
Podíváte se na jednu stranu – vidíte kola:
Podíváte se na druhou stranu – kola:
Stará, nová, žlutá, modrá, zelená, ….dle providera. Stačí vám nainstalovat aplikaci, přes kterou si kolo kdekoli odemknete, dojedete si, kam potřebujete, tam kolo opět zamknete, přes aplikaci zaplatíte za půjčení a kolo přenecháte dalšímu zájemci. Tam, kde kola dojdou, je zaveze náklaďáček a opět se doplní stav.
Dorazili jsme do prvního parku. Byl zřízen na místě, kde pravděpodobně nic jiného nemohlo stát, posuďte sami ?
Bohužel jsme brzy zjistili, že park tu sice je, ale my se do něj nedostaneme. Ušli jsme od brány jen pár desítek metrů a došli jsme k jezírku a zamčené bráně. Mohli jsme se jen z dálky podívat, jak asi park mohl vypadat.
Co dál? Plán číslo dvě – tedy park číslo dvě na mapě. Bohužel byl na druhou stranu od našeho bydlení, a cestou k tomu prvnímu jsme se od něj vzdalovali. Bylo dost horko, všude jen silnice a beton, takže jsme si mávli na taxíka a k druhému parku jsme se nechali dovézt. Už jsme přeci byli mazáci v objednávání taxíků ?
Z taxíku jsme vyskočili přímo u vchodu do metra a tak jsme se jen tak pro zajímavost mrkli na místní trasy metra. Vyzkoušet ho nás teprve čeká. Ve srovnání s pražským metrem tu je o trochu více tras, nejen A, B, C ?
Koupili jsme si v metru něco k pití a místo odpolední kávy prubli Starbucks verzi ledové kávy, abychom si ji vypili v klidu v parku na lavičce. No, byl to trošku smělý plán…Park, který byl široko daleko jediný, byl totiž, jak jinak, plný. Lidičky obsadili lavičky, někteří bivakovali na trávníkových plochách, dokonce si s sebou přivezli i stany, které rozložili na trávě. Přijeli si užít volného dne do kousku přírody uprostřed výškových budov. Jezírko by bývalo bylo pěkné, ale bylo vypuštěné ☹
Prošli jsme si park a měli jsme štěstí, jedna lavička se právě uvolnila. Mohli jsme si s výhledem do zeleně (do bobkové trávy, jak říká naše Emča, vzhledem k tvaru jednotlivých trsů, které tráva vytváří) vypít svou kávu.
A jak už je tu naším zvykem, zkusili jsme si přeložit text na kelímku s kávou. Celkem nás pobavilo, co jsme si to dle překladače vlastně koupili ?
Zpáteční cestu z parku do hotelu jsme se rozhodli absolvovat pěšky, abychom trochu protáhli nožky. Spousta výškových budov, rušných křižovatek, lidiček, aut, kol, skútrů…jako všude ?
Co se mi ale moc líbí, jsou stromořadí platanů, kterých tu je všude spousta. Ty já mám moc ráda…
A všude se tu staví, stále roste něco nového, ať je všední den, či víkend, pracuje se neustále…
Náš první víkend pomalu končil….
Jo, a abych nezapomněla, už máme i českou telku ? „Vaříme“ ?
